12 překvapivé nádraží

Přišli jsme na nádraží, našli jsme to téměř hned. Nikde nikdo, klasické vesnické nádraží. Na kolejích jeden opuštěný vagónek. Okýnko pro cestující pootevřené a tak jsem se zkusila zeptat naprázdno, zda mě někdo uslyší. Za chvíli skutečně  z okýnka vykoukl pán v dokonale vyžehlené uniformě. Vypadal, že sem vůbec nepatří. Dal mi informace, které jsem potřebovala a kupodivu mu angličtina celkem šla…. A pak mi to došlo, no jo thajská železnice. Tady to jsou královské dráhy a je pocta pro ně pracovat. Ceny jsou na místní poměry celkem vysoké. Pokud chcete jet vyšší třídou nebo dokonce v kupé v rychlíku, zaplatíte 2x tolik jako letadlem a zpoždění je naprosté pravidlo. U nás si ČD moc neváží, takže na toto je potřeba si zde dávat pozor a nikoho se nedotkout. Ale nemusíte se bát. Kyselé obličeje se tu nenosí a každý se pořád usmívá. Úsměv je vysoce nakažlivý a tak už i my se od příletu pořád jen křeníme 🙂