Cestou k autobusovému nádraží ještě projdu pár vybraných ubytování. Na nádraží se nás snaží ukecat nějaký místní podnikatel, že nám zařídí perfektní výlet do národního parku Erawan za ještě perfektnější cenu. Ani se nedivím, že se tu všichni pořád smějí. Snaží se nám prodat cestu autobusem za 1000,-THB/osoba a já vím, že cena je úplně jinde. Takže s velkým úsměvem – vyloženě thajským – stává se ze mě profík 🙂 , odcházím a kupuji jízdné pro sebe a manžela v budce u autobusů a děti jsou dokoce gratis.    Pak vytahuji z kabelky list s podrobným plánem a zjišťuji, že jsme vše zvládli. Výborně, takže teď zpět do rezortu na oběd. A pak? Pak směr most přes řeku Kwai.